Harry Potter a fénixův řád
Nemá smysl znovu oprašovat fakt, že hry podle filmů většinou stojí za méně než Hagridovy hodiny Magických stvoření, takže se bez zbytečných cirátů vrhneme na jádro (doplňte libovolné magické stvoření, ať jsme styloví). Hra Harry Potter a Fénixův řád staví na filmu Harry Potter a Fénixův řád, jenž vznikl podle knižní předlohy Harry Potter a Fénixův řád. Jak nečekané.
Nemá smysl vyzrazovat zápletku, kterou většina z vás beztak zná z knížky. Ale ve zkratce – Lord Voldemort se vrátil a většina kouzelnického společenstva nechce věřit Harryho slovům o jeho střetnutí se samotným temným pánem. Hrstka nejvěrnějších, v čele s Brumbálem a Siriusem Blackem, ovšem mladému kouzelníkovi věří a zakládá tajemný Fénixův řád, jenž se má zlu postavit. Zatímco dospělí zbrojí a vymýšlejí plány, magický potěr (mám na mysli Harryho, Hermionu a Rona) se vrací do škamen Bradavic. I tam je však cítit vzrůstající napětí předznamenávajícího nevyhnutelné střetnutí dobra proti zlu.
Znechuceni liknavým přístupem nové učitelky Obrany proti černé magii naše hrdinná trojka sestavuje Brumbálovu armádu, aby se do boje mohla připojit a naplácat Voldemortovi na jeho holou… lebku. Tolik k příběhu. Myslíte, že jsem to vzal příliš zostra? Tak to si počkejte na herní prezentaci příběhu.
Dokážu pochopit, že sesekat pěkných pár stovek stránek hutného textu do tříhodinové stopáže filmu má za následek velké ústupky, ale proč nás to samé čeká i u teoreticky rozsahově nikterak limitované hře mi zůstává záhadnou. Pokud jste se neprokousali knihou, zůstanete totálně zmateni. Příběhové renderované sekvence nejen vypadají odporně, ale navíc jsou brutálně sestříhané, necitlivě vzájemně pospojované a zkratkovité. Na druhou stranu fanoušky určitě potěší spousta povědomých scén (a nejspíš i naštve daleko větší počet chybějících). Ovšem pokud má smysl Fénixův řád hrát, rozhodně jím není příběh, ale Opary. Vlastně Bradavice.
Exkurze po kouzelnické škole
Na rozdíl od klasických lineárních filmových rychlokvašek nabízí Fénixův řád volnost. Tím myslím VOLNOST. Žádné úrovně, (téměř) žádné nahrávací obrazovky, nic takového. Kouzelnická škola je vám k dispozici, včetně velkého kusu okolí, a vy můžete jím kam chcete a dělat (skoro vše) co chcete. Prostě si představte koncept GTA a jeho nelineárních misí naroubovaný na Bradavice a dobrodružství jizvou hyzděného Harryho.
Každý fanoušek musí zákonitě s jásotem přivítat možnost prozkoumat každý kout kouzelné kouzelnické školy. Najdete tu nejen už známé lokality jako proslavené schodiště s pohyblivými schody (a tím nemyslím eskalátory) a mluvícími obrazy, velkou síň s její monumentální klenbou a vznášejícími se svícemi, společenskou místnost Nebelvíru, koupelnu ubrečené Uršuly či kamenný kruh venku a Hagridovu chatu, ale i všechny ty schodiště, chodby, prostranství a nádvoří, jej vše spojují do jednoho koherentního celku. A vše vypadá naprosto magicky a výborně. Některé záběry až pomalu nutí tajit dech, když kamera oddálí pohled a nabídne monumentálnost čarodějnického institutu v celé své kráse.
Život v Bradavicích navíc i vysloveně tepe. Po chodbách se procházejí studenti, kteří vás dokáží počastovat nějakou to poznámku, ať už štiplavou z úst zmijozelských, či přátelskou od Harryho kamarádů. Čas od času okolo vás proletí některý z bradavických duchů či zabrebentí některý z bezpočtu mluvících obrazů. Prostě atmosféra sálá ohněm tisíce pekel a jen díky ní a virtuálnímu zpracování Bradavic se pro fanoušky stává Fénixův řád svatým grálem.
Bradavické trable
Věčná škoda, že pro ostatní hráče nefascinované magickým světem J. K. Rowlingové se o tak lahodné sousto nejedná. Tvůrci sice dokázali vtisknout hře otevřenost světa GTA, ale přikouzlit i jeho zábavnost už nedokázali. I když Bradavice nabízejí spoustu zábavy a různorodých úkolů, většina z nich díky velké plochosti a repetetivnosti začne velice rychle lézt krkem. Začneme pěkně popořadě.
Co by mohlo být ústředním motivem kouzelnického dobrodružství než zaklínadla? Ve Fénixově řádu se dělí na dvě skupiny, řekněme užitková a bojová. Mezi užitková patří accio, depulso, reparo… slovy mudly – odsouvání a přitahování předmětů, jejich opravování, zapalování nebo rozbíjení a třeba levitace (proslavená Wingadium leviosa). Kouzlíte je pomocí různých pohybů pravým analogem a kouzlením vlastně plníte většinu úkolů ve hře. Bojová kouzla se vyvolávají stejně a slouží výhradně pro použití v duelech, ale těch je tak trestuhodně málo a nenabízjí žádnou výzvu, což je naprosto deklasuje. Promarněná šance je slabé slovo.
V kombinaci s takřka nulovou obtížností se jedná o hřebíček do rakve, ve které Fénixův řád zavírá všechny hardcore hráče. Proč si to neříct, většina těch drsňáků, co dohrává Gears of War na Insane s joypadem za zády, zabalí zřejmě Harryho do hodiny či dvou. A velká řádka netrpělivých hráčů to vzdá po tom, co bude nucena po páté vyběhnout znovu do sedmého patra Bradavic a po patnácté uvidí za zatraceně otravné pohyblivé schodiště. Otevřený svět v podobě Fénixova řádu znamená spoustu pobíhání tam a zpět, které začne dřív nebo později otravovat. A to navzdory zkratkám, které si můžete v průběhu hry odemykat.
Navíc většina příběhových úkolů není příliš zábavná ani nápaditá, i když najdeme světlé výjimky. To samé se dá říci i o vedlejších úkolech, ve kterých opravujete různé rozbité předměty, skládáte obrazy, odhalujete skryté plakety, šachovnicové figurky atd. Je toho spousta, za každý podobný splněný úkol získáváte body a odemykáte si bonusy, ale nic extra objevného a už vůbec ne zábavného. Rozhodně ne pro hardocre hráče. Ale pro děti a i dospělejší milovníky Harryho Pottera, kteří nemají k tomuto druhu zábavy až tak blízko? To už je trochu jiná káva.
Záleží na tom, jak se ke hraní přistupujete. Pokud jdete na vše pozvolna a snažíte si vychutnat virtuální prohlídku Bradavic, támhle zamete naváté listí, tuhle zapálíte zhaslou louči, najdete zastrčenou šachovou figuru či splníte úkol pro profesora Snapea… najednou zjistíte, že se bavíte, vše pěkně plyne a najednou je o pár hodin víc, než bylo před chvílí. Po cestě můžete narazit i na různé minihry jako řachavého Petra (kouzelnické pexeso), tchoříčky (určitá variace na petanque) a šachy, u kterých lze strávit taky pěkných pár desítek minut zábavy. Musím říct, že na začátku jsem chtěl s Harrym udělat krátký proces a odhodit hru do kouta jako další škvár podle filmu, jenže zavrtal červík pochybností, hra dostala druhou šanci a na světlo vyplulo úžasné zjištění, že ta hra do sebe něco i má.
Přidáte se k Brumbálově armádě?
Což ovšem neznamená, že nemohla být lepší. Mohla, v mnoha ohledech. Grafika na první pohled vypadá na obrázcích dobře, ale v pohybu už to tak slavné není. Hlavně díky strnulým obličejům postav jsou všechny ingame animace doslova utrpením. Některé lokace vypadají nádherně, další zase poměrně chudě. Občas naštve i automatická kamera, nápověda ukazující směr k cíli. Ta je mimochodem zpracovaná velmi vtipně. Pobertův plánek funguje jako mapa, kde si vyberete místnost či osobu, ke které chcete jít, a černé šlápoty na zemi vás tam dovedou. Bohužel někdy šlápoty nejsou vidět či se točí v kruhu. I herní doba není zrovna nejdelší.
